Zahraniční přístupy k tématům rodinné politiky

Hájit zájmy rodin, zasazovat o zlepšení jejich životních podmínek, připomínkovat politické volební programy a přinášet vlastní opatření pro spokojený život rodin, to jsou hlavní cíle rodinných svazů. Proč vznikly a jaké cíle sledují dnes?

K občanské společnosti patří zájmová uskupení občanů. Jejich nedílnou součástí jsou i spolky. Nejstarší spolky na podporu zájmů rodin vznikaly od začátku 20. století, tedy v době, kdy život rodin ztěžoval rozvíjející se trh práce industriální společnosti, a tím i rozpad mnoha staletí trvající autonomie rodiny.

Rodinné svazy byly odpovědí na soudobou situaci

Rodina přestávala být samostatnou ekonomickou a sociální jednotkou. Její členové stále častěji vytvářeli jen dvougenerační rodinné soužití. Vlivem ztráty původních mezigeneračních vazeb a tím i specifického druhu sociálního zabezpečení na stáří, docházelo k velkým sociálním problémům v zabezpečení lidí, kteří již nemohli pracovat. Stát se pokusil situaci řešit zavedením starobního důchodu. I když byla jeho výše, rozsah oprávněných příjemců a důchodový věk nesrovnatelný s dnešními podmínkami, toto opatření bylo ale přesto průlomové. Byli zabezpečení ve stáří i ti, kdo neměli děti nebo o které se jejich děti nemohly postarat. Náklady péče o děti se staly v jistém smyslu „zbytnými“, protože mít děti se už nevyplácelo:

• dítě se ve městech, kde rodiče odcházeli pracovat do továren, mohlo hůř zapojovat do získávání obživy jako tomu bylo v zemědělství a
• nebylo zabezpečení na stáří, pro mnohem více lidí bylo myslitelné i bez vlastních dětí.

O to silnější byly důvody, které vedly rodiny ke sdružování do rodinných svazů. Jejich úkolem bylo politicky hájit zájmy rodin, a tak se zasazovat o zlepšení jejich životních podmínek.

Jak vypadají politické programy?

Příklad nejstaršího německého rodinného svazu

Deutscher Familienverband vznikl už v roce 1924 jako svaz početných rodin. Jeho původní program v některých bodech neztratil nic na aktuálnosti:

•           Úcta k matce, ochrana jejích dětí před mravním ohrožením a ekonomickým vykořisťováním

•           Spravedlivé zohlednění příjmu na hlavu při výpočtu daně a daňových úlev

•           Přidělování lidsky důstojného bydlení, propachtování půdy a možnosti pořízení bydlení

•           Ochrana před nezaměstnaností: rozšíření zákona o zaměstnávání válečných invalidů na lidi s početnými rodinami

•           Osvobození od školného a bezúplatné získání školních pomůcek

Současná práce rodinného svazu

Rodinné přídavky „po německu“

Deutscher Familienverband se nadále soustřeďuje na početné rodiny a rodiny samoživitelek, zejména na jejich finanční podmínky. Jako příklad odlišného přístupu k řešení finančního vyrovnání nákladů rodin uvádíme jedno z opakovaně diskutovaných témat rodinné politiky: rodinné přídavky (Kindergeld).

V ČR je přídavek na dítě pravidelná podpora pro rodiny s nižšími příjmy, které potřebují pomoc s náklady na výchovu a výživu svých dětí. Jde o základní dávku dítěte, které je nezaopatřené a žije v rodině s nižším příjmem. Podle politického zadání se mění jen výše tohoto „nižšího příjmu“, která je vyjádřena určitým násobkem životního minima. Proto nepřísluší všem rodinám, protože se považuje jeho výše pro rodinu s vyšším příjmem jako „nezajímavá“.

Naproti tomu v Německu jde o dávku pro všechny rodiny, je závislá na pořadí dítěte a na příjmu rodiny. Jde totiž o vratku zaplacené daně ze mzdy ve výši existenčního minima dítěte, které nemá výdělek. Proto přísluší všem rodinám.

U vysokopříjmových rodin nevyrovnají přídavky na děti zaplacenou daň ze mzdy. Proto tyto rodiny dostanou k rodinným přídavkům ještě vratku ze zaplacené daně ze mzdy. Familienverband požaduje, aby tento obnos (stávající Kindergeld plus vratku vysokopříjmových rodin) dostaly všechny děti.  Zasazuje se rovněž i o to, aby rodiny s více než čtyřmi dětmi dostaly vyšší přídavky.

Deutscher Familienverband má i další zajímavé iniciativy: volební právo mladých a kampaň Rodiče žalují (Eltern klagen), kterou zorganizoval ve spolupráci s druhým největším svazem Familienbund der deutschen Katholiken.

Familienbund der deutschen Katholiken byl založen v roce 1953. Svůj specifický úkol vnímá v tom, že se chce zasazovat o ochranu a úspěch rodiny.

Předkládá kompletní návrhy opatření rodinné politiky, dotýkající se:

• vzdělávání rodin na podporu primární prevence rozpadu rodin, mezigeneračního soužití, prevence závislostí atd. – tato opatření realizují i členské organizace Familienbundu
• finančního zajištění rodin
• důchodového systému
• bytové otázky
• služeb péče o děti

Vydává stanoviska k zásadním politickým rozhodnutím. Ke koaliční smlouvě současné spolkové vlády se vyjádřil takto:

Východiskem Familienbundu v diskusích o tzv. společenství odpovědnosti (Verantwortungsgemeinschaft) umožňující právní úpravu soužití více osob, je přesvědčení, že většina rodin v Německu žije v manželství nebo registrovaném partnerství. V roce 2018 toto zjištění platilo pro 70% všech rodin s dětmi do 18 let, tedy pro 5,6 milionů rodin. Familienbund vnímá rodiny všude tam, kde jsou, kde vstupují do trvalých vztahů odpovědnosti překračujících generace a vzájemně o sebe pečují. Rodiny nejsou volními příbuzenstvími, nespočívají jen na dobrovolné volbě a osobních, kdykoliv vypověditelných, zájmech, ale trvalé vazby s právy a povinnostmi v přítomnosti a budoucnosti. Z tohoto důvodu je pro Familienbund manželství zvláště hodno ochrany.

V otázce tzv. povinné celodenní školy poukazuje Familienbund na to, že je důležité, aby byl všední den utvářen nabídkami vysoké kvality a variability ve spolupráci s mimoškolními subjekty. Jenom za těchto předpokladů se celodenní škola stane příležitostí pro rozvoj schopností a uplatnění osobních zájmů ve větší nezávislosti na socioekonomických podmínek rodiny.  Familienbund považuje za velké zanedbání, že nebyla v koaliční smlouvě zohledněna úloha rodičů. Dobré partnerství vychovatelů a vzdělavatelů s rodiči je stěžejní.  Bez dostatečného zapojení rodičů se i dobře promyšlená státní opatření minou cílem. Na některých místech dokument vyznívá tak, že vzdělávání je chápáno jen jako příprava na profesní činnost. S tím Familienbund nesouhlasí. Vzdělání je podstatný činitel pozdějších budoucích příležitostí na trhu práce, ale má prvořadě sloužit svobodnému rozvoji osobnosti. Vzdělávání doprovází školou, učením nebo studiem stejně tak jako celoživotním učením a vzděláváním rodin, které se bohužel do koaliční smlouvy už nedostalo. 

Z pohledu na českou politickou scénu lze konstatovat, že současná strategie rodinné politiky je otevřená podpoře různých typů rodinných soužití a současně oceňuje stabilitu v soužití rodičovského páru, přičemž nejstabilnější formou je manželství.

Ohledně druhého tématu a jeho výzvy, aby se vzdělávání rodin stalo preferovanou formou celoživotního vzdělávání lze jen souhlasit a doporučit našim politikům při vytváření koncepcí a jejich realizaci.